Historie

Příběh kapely Kohout plaší smrt začal na střední škole v Mostě na začátku 90.let. Tam vzniká seskupení zvané Braun, kde figuroval mezi jinýma Krtek na basovou kytaru a Kafka, hrající na kytaru. Kapela hrála středně rychlej bigbeat s metalovými rify a v této podobě odehrála 4 koncerty. S odchodem ze střední se kapela rozpadla a zůstala jenom papírová dvacka jako část honoráře za vystoupení v Litvínově a možná někde amatérská videonahrávka z vystoupení z kapelou Sebastians propagující jejich demo "Sny o Marii."

Po nastupu Kafky a Krtka v roce 93 na vejšku do Liberce tu byla snaha pořád hrát, ale až na občasné brnkání v jídelně menzy s libereckým nadšencem na bicí T. Drábkem (který si mimochodem škopky na každou zkoušku vozil v autě), se nic nedělo a nikde nevystoupilo. Akorát jsme se cejtili dobře, když jsme se tahali s aparátem po chodbě kolejí a holky na nás koukaly (doufám, že obdivně). Po odchodu z vejšky v roce 1994 jsme se 2 roky scházeli hodně sporadicky. Rok na vojně, kde vznikaly další základy na písničky a utvrzovací chlastačky při ojedinělejch návštěvách, nás držely v naději, že začnem po vojně zase hrát. Ještě jeden rok po vojně jsme byli každém jinde, ale už vznikaly konkrétnější podoby věcí nahraných potom na 1.demu "Mějme se rádi."

Na podzim roku 1996 jsme se opět sešli v Liberci. Jelikož jsme se pohybovali hodně na harcovských kolejích (měli jsme tam hodně známých), konkrétně hospoda "U Váchy" (v tý době ještě "papírák"), podařilo se nám ukecat M. Woideho, multiinstrumentalistu, boxera a člověka, kterého máloco a málokdo vyvede z míry, ať nám začne bubnovat. Hrál rychle, živelně a nahlas a tak jednoho dne v garáži za Libercem vznikla kapela Kohout plaší smrt. Ostatně název vymyslel již zmíněný Woiďák. Jedná se název básnické sbírky od F.Halase, ale ideově to s naší tvorbou nemá moc společnýho i když stejně jako Halas v týhle sbírce, válku neschvalujem. Hlavně se snažíme psát o všem, co nás kde potkalo, nakopnulo, praštilo, nadchlo atd.

První koncerty ve složení Kafka-kytara,zpěv; Kohy-bas.kytara,zpěv; Woiďák-bicí se udály v průběhu roku 1997-98, ale moc jich nebylo - asi tak 7. V říjnu 97 jsme přibrali věčně zasněného kytaristu Jiřího Šulce. Měl drahý bombo i kytaru a hlavně dobře hrál, tak jsme se po čase rozhodli natočit demo. Volba padla na havlíčkobrodské studio Megasound. Jeden zběsilej a vysilující víkend a demo "Mějme se rádi" bylo na světě. S jeho distribucí nám hodně pomohlo tehdy ještě sdružení "Cabaret Voltaire" dnes "ACV". Hlavně šlo o vydávání kompilaček z koncertů, který na nás upozornily, že vůbec existujem.

Na začátku roku 1998 hrajeme poslední koncert s Jirkou Šulcem. Důstojné rozloučení proběhlo už při samotným hraní, kdy se na sebe snažil Jirka upoutat pozornost hrou na kytaru podladěnou komplet o půltón, jelikož na začátku přehlídnul světýlka na ladičce.. Pak odjel studovat do Němec a my hledali náhradu. Dostali jsme typ na Miloše Otevřela. Uměl dobře hrát a chlastat, byla s ním sranda a tak nic nebránilo tomu, ho přijmout. To se stalo v květnu 1998. V červnu nám pro změnu oznámil Woiďák, že už ho naše muzika nenaplňuje a tak odchází. No nádhera, opět musíme shánět někoho dalšího. Shodou okolností nám to oznámil "U Váchy", kde vedle mě seděl, tehdy ještě vlasatý Pavel Urban. Přidal se do řeči a nabídnul se, že by to s náma zkusil. Měl výbornou sestavu Pearl, kterou si hned do garáže přestěhoval a mohli jsme začít zkoušet (kolikrát ještě..). Od začátku roku 1999 jsme už koncertovali ve složení Kafka-kytara,zpěv; Kohy-bas.kytara,zpěv; Miloš-kytara; Pája-bicí.

Na konci března jsme se rozhodli natočit opět nové demo. Schrastili jsme 10.000,- Kč a zavítali opět do Havlíčkova Brodu. Vzniklo 2.demo v pořadí s názvem "Nic víc, nic míň". Svým způsobem bylo lepší než 1.demo. Hlavně kvalitou zvuku a asi i technikou hry, ale cosi, co figurovalo na 1.demu se z něj vytratilo. Živelnost a to, co dělá i hroznou nahrávku zajímavou, tam prostě chybělo. Možná to bylo způsobený různorodostí muziky, co každej z nás poslouchal. Já byl zarytej do grunge muziky, Krtek poslouchal spíš metal aľa Death, Slayer (kdeže ty doby jsou), Miloš blues a HC, trash bandy no a Pája pomalejší bigbeat aľa Olympic a pár alternativních skupinek. Z týhle snůšky nakonec vzniklo to, co vzniklo-utahanej metalovej bigbeat, navíc zahranej ne dost přesvědčivě. Nutno říct, že v tý době jsme z toho byli strašně nadšený a odjezdili jsme s tím za rok 1999 asi 14 koncertů. Nicméně někdy na začátku roku 2000 začíná distribuce dema "Nic víc, nic míň", ale s nevalným úspěchem.

Rok 2000 byl taky ve znamení koncertů. Potřeba něco s muzikou udělat, nějak jí oživit, vyústila i v tak bizardní nápady, jako hraní převzatých věcí od Offspring, Judas Priest (z českoanglickým zpěvem), anebo přemlouvání zpěvačky orientující-se na Cellin Dion, aby nám zpívala. Za rok 2000 se odehrálo ubohých 7 koncertů. V únoru došlo k dost nepříjemný věci. Při odjezdu z rokáče v Rumburku do nás při nakládání aparátu vrazil jeden vožralej blb a způsobil Pájovi a Kohymu těžký zranění, který nás na skoro 4 měsíce naprosto vyřadilo z hraní. Během týhle doby jsme ale měli možnost si dát spoustu věcí dohromady. Za 1.: Chce to zpěváka. Nutno přiznat, že ani jeden z nás na sólovej zpěv nemá. Proto se napsal inzerát. Někdy v březnu 2001 se nám ozval Matěj Mengler, že by to jako zkusil. Kazetu s demem jsem mu zanesl na infekční oddělení liberecký nemocnice, kde zrovna ležel s mononukleózou. Ani jsem ho neviděl, kazetu si ode mě vzala sestřička. Po pár dnech se ozval s kladnou odpovědí. Za 2.: Chce to změnit styl. To už mě trápilo několik měsíců předtím, ale vždycky se to nějak srovnalo příchodem Nového člena. Teď to začli cítit všichni. Tlak přicházel hlavně od Kohyho a mě a to směrem k návratu k rychlejší muzice ve znamení 1. dema. Asi to ale byla poslední kapka i pro ostatní členy, a tak Miloš odchází za prací do Prostějova, odkud pochází a my se chystáme s Kohym za velkou louži na dlouhý 4. měsíce.

Matěj kupodivu neslevil během týhle doby v nadšení pro hraní a po našem příjezdu začínáme opět hrát. Je tu ale jedna věc. Během pobytu za louží jsme nasákli úplně jinou muzikou, než jsme hráli a náš stávající repertoár nám tudíž připadal jako vykopávka vhodná tak akorát zase k zahrabání. Během tý doby si ale vše srovnal v hlavě taky náš bubeník Pája a po odehrání zbytku koncertů na podzim 2001 nám naznačuje, že končí. Zůstáváme tři. Skončila se jedna etapa, za kterou jsme chtěli udělat tlustou čáru. Ze starýho repertoáru jsme si nechali tři věci "Ovečky", "Za zdí", "Skrze mne" a začli makat na novejch věcech.

Po zkoušení x lidí a odehrání 1 koncertu v příznačně nazvaným chomutovským rokáči "Peklo" s bubeníkem Jirkou Cejnarem jsme našli bubenici Janu Zuzjakovou. Hned po první zkoušce bylo jasný, že to je náš člověk. Byla to velká změna oproti komornějšímu bubnování Páji. Zase ta živelnost, silnej záklaďák a nasraný údery na bubny. S muzikou, co jsme začli hrát, jsme zase mohli navštěvovat punkáčský akce, stejně jako za dob Woiďáka a prvního dema. Začli jsme hrát dost intenzivně - za rok 2002 jsme odehráli 47 koncertů. Pro představu - od roku 1997 do 2002 za 4 roky bylo odehráno 50 koncertů. V roce 2002 se nám naskytla možnost si zahrát na Králickým festivalu a taky na Keltský noci. Tam se nám mimochodem povedl dobrej debakl, díky nepřipravenosti na velký pódium a taky díky laxnímu přístupu zvukaři. Slyšeli jsme přesně to, co jsme slyšet nechtěli, a tak jsme podle toho i hráli. V tý době už není všechno tak ideální, jak se zprvu zdálo. V kapele jsou rozbroje a dusno. Dost náročný ježdění v osobáku s aparátem a občasný roztržky, kvůli třeba i nechtěnýmu nerespektování, že máme v kapele ženskou, navíc i složitá povaha bubenice byly příčinou, proč se s náma Zurja na podzim roku 2002 loučí. Nahrála s náma ještě zatím poslední demo "Samý nový věci" a odchází (nedávno zakoupila nový škopky a po matuře to chce znova rozjet, jsme na ní zvědaví a přejeme jí hodně úspěchů). Na demu nám s vokály pomohla svým sytým a hezky zabarveným hláskem Bára, zpěvačka z kapely "Perzeverace". Když srovnávám všechny dema , tohle se mi i přes chyby zdá nejlepší. Nahrávalo se už v Liberci a je nahrávaný v digitálním studiu "Althan". Moc jsme tomu nevěřili, ale potom, co jsme zjistili, jak můžem poměrně jednoduše odstraňovat chyby, který nasekáme, jsme tomu přišli na chuť. Takže demo je na světě a jsme zase jenom tři. Skvělý.

Hledáme a hledáme, až přicházíme na nám již známého bubeníka Tomáše Vargu. Sice hraje ve dvou kapelách, ale jiná cesta než lanařit už není. Začátečníka nechcem, na profíka nemáme a dobrej střed už vždycky někde hraje. Nicméně dílo se daří a od ledna do března 2003 se zavíráme na nekonečný 3 měsíce do garáže a zkoušíme a zkoušíme až do zblbnutí. Tomáš se lepší a konečně 21.3. hrajeme 1. koncert v Děčíně. Koncert se povedl a z prodeje distra zmizly 2 naše CD.

Tomáš s náma vydržel skoro dva a půl roku, během kterých jsme odehráli přes sto koncertů po celý republice. Antifest, Benátská noc, Valník ve Slaným, Koupák ve Strašicích, Magor fest, Keltská noc, Pod parou v Moravský Třebový, Punk Island u Bratislavy… Nahráli jsme naše první oficiální CD Kurnik šopa! ve studiu Ex Avik v Plzni který nám vydali kamarádi z ACV z Litvínova a Ines Records, vydavatelství, který dneska už zase neexistuje :-). Na něm nám zahostoval Filda ze Spínacího špendlíku (ex-Malomocnost prázdnoty) a Hedřich se Štěpánem z kapely Sex Deviants. Pak zase hrajem kde to jen jde a možná i díky týhle vytíženosti se koncem roku 2004 začíná projevovat únava jednotlivých členů, která vyústila v prosinci v odchod dlouholetýho a zakládajícího člena kapely Kafky (hlavně z rodinných důvodů) a v dubnu 2005 v odchod Varguse (založením byl víc než metalista, v současný době cvičí s kapelou Pikodeath, vagabund thrash metal). Na místo Kafky přichází Mára (ex-Bukvice), kterej musí dojíždět na zkoušky z Turnova a navíc ještě může jenom o víkendu, protože přes týden je na intru ve Štětí, za Varguse zaskočila staronová Zurja. Už při jejím příchodu jsme se domluvili že s námi bude maximálně do konce roku, jejími slovy to je přesně ta doba, kdy jí to snad bude ještě bavit. V květnu vyrážíme poprvé mimo republiku, když nepočítám bratrské Slovensko, do Polska do Katowic a Waršawy. Koncerty nám zařídili lidi z kapely Delindows, se kterýma se rozvíjí slušná spolupráce. V červnu odjíždíme na 17 koncertů do Francie a Španělska, místo Máry zaskakuje Pítrs z kapely Nepřijatý hovor, protože Mára nedostal propustku ze svého ústavu. Po návratu se Zurja zranila na ruce, díky čemuž vynecháváme pár koncertů, naštěstí na Antifest, Keltskou noc a Trutnov open air je už zdravá. Na Antifestu s náma poprvé hraje jako druhá kytara Honza Matzner. Na Valníku opět chybíme, protože Zurja chytla střevní chřipku. Začátkem září odehráváme Kurnik koncertowy Open air kterej pořádá Krtek, první ročník se až na asistenci policie v závěru vydařil, dorazilo 300 lidí.

Zurja to s námi vydržela do půlky září stejně jako Mára. Náhrada za Zurju byla víc než dobrá. Pomoct se nám rozhodla legenda libereckých bubeníků Honza Zrůst, kterej kdysi dávno zakládal Krucipüsk a od té doby byl u začátků snad každýho lepšího libereckýho bubeníka. Trochu nás hudebně srovnal do latě, což znamená, že naše písničky se hrály celý v jednom tempu a ne jako doteď jinak sloka, jinak refrén. Tuhle záslužnou činnost vydržel dělat až do března 2006. Nacvičili jsme s ním jednu novou věc (Budoucnost), kterou jsme v únoru nahráli ještě s novou verzí Tučňáka v libereckým studiu Spin. V dubnu jsme už s bubeníkem Wildou a Spínacím špendlíkem zajeli na přátelský výlet s kapelkou Delindows do Polska. Někdy po prázdninách jsme začali tvořit nový věci, protože je to už celkem dlouho co je venku poslední CD. Tenhle stav trvá zatím do začátku roku 2007.

Během roku 2007 jsme se podívali do Německa, zahráli jsme si na Keltský noci noci, na Pod parou a na spoustě jiných akcích. Dodělali jsme materiál na nový CD, který jsme se rozhodli pojmenovat Duševní výluka. Nahrávalo se jako minulý CD v Ex Aviku u mistra Rohlíka přesně od 1. do 11.11.

To už se dostáváme do roku 2008. Koncertní aktivita se zase trochu zvýšila, absolvovali jsme minitour s kapelama Punk Floid a Sex Deviants, v létě jsme se podívali na Benátskou noc, Trutnov open air, Pod Parou, Valník ve Slaným, do Německa a na Slovensko. Celkem rušnej rok skončil nepříjemně zrušeným koncertem v Hradci, protože Wildovi den předem na koncertě v Liberci přestaly fungovat ruce.

To už jsme v roce 2009. První půlka roku se nesla ve znamení Wildových zdravotních problémů s rukama, důsledkem čehož za něj na pár koncertů zaskočil Vítek, známý to liberecký bubeník, není snad kapela v Liberci ve který by někdy nehrál :-). V květnu nás definitivně opustil Wilda, na jeho místo tedy oficiálně přišel Vítek. Premiérově a takřka s letmým startem si s náma zahrál v Děčíně 16.6. A zase pěkný festy jako Votvírák, Underground fest v Martine, Benátská noc, Pod parou. V říjnu jsme se podívali do Německa se švýcarskou kapelkou Straight out. Zároveň tvoříme nový věci na nový CD, který chceme točit na konci roku 2010.