Tak jak to vlastně probíhalo? V pátek jsme měli sraz se Špendlíkama u nás v Liberci kolem jedný hodiny. Matěj měl vyzvednout pronajatý auto, protože osm lidí se hned tak do něčeho nevejde. Úplně náhodou jsme dostali toho samýho Tranzita, kterej s náma byl ve Francii, takže jsem si do něj sedal s celkem nostalgickým pocitem. Cesta probíhá standartně, vzhledem k vyjímečný a zároveň zdánlivý časový rezervě moc nepospícháme. Přece jenom Cieszyn, neboli Těšín je hned za Frýdkem Místkem. Jenže někde za Olomoucí se na silnici stala havárie a hned je po rezervě :-). Na hranicích nás voprudil českej celník, protože Palous měl nějakou starou občanku, na kterou se prej dostane jenom do Německa a to ještě přes hranice u Mostu. Nenapadlo ho nic lepšího, než se s ním začít dohadovat. Ve všech zatrnulo, Palous byl umlčenej a celník po chvíli uklidněnej. Že nás teda jako pustí i přes to, že z toho může mít problémy atd. No, jo, potřeboval si posílit ego. Poláky nějaká občanka nezajímala. Do Cieszynu dorážíme s dvouhodinovým zpožděním. Cestou ke klubu potkáváme davy punkáčů, odcházejících opačným směrem. Hned po příjezdu se dozvídáme, že se všichni šli prát s náckama. Jó, tomu se říká klika. Vítáme se s Delindows a protože čekali na náš basovej aparát, začínaj až po našem příjezdu. Atmosféra je celkem slušná a celkem jim to šlape, i když mám pocit že co jsem je naposledy viděl v Opavě, hrálo jim to líp. Od tý doby u nich došlo ke změně na postu kytaristy. Po nich jsme na řadě my. Je to Vildův první koncert a tak jsem byl trochu napjatej jak to dopadne. Vilda šlapal nad očekávání dobře a tak jsme byli všichni docela spokojený a myslím že lidi taky. Po nás končili večer Spínáci. Od tý doby co s nima bubnuje Šípus jim to šlape jak sviňa. My jsme mezitím nalejvaný alkoholem od přátelskýho Karlíka. Polský pivo je dost silný a tak se mi po nějaký době vytrácí vzpomínky. Pamatuju si ještě, jak chudák Paříž řídil auto plný ožralů směr Katowice. Na místě spaní vypadávám z auta a trochu vnímat začínám když mi někdo do ruky dává talíř plnej guláše. Paráda, hned po tom usínám spánkem spravedlivých. Ráno mě probouzí energickej domácí pes, kterýho jsem si večer vůbec nevšim a kterej má tlamu vystrčenou nade mnou přes opěradlo křesla, přičemž občas na mě uslintne. Výjimečně mi není až tak moc blbě, hlava bolí jenom trochu a ani zvracet se mi nechce. Objevuje se Karlík a spolu s ním nám hostitelé vaří čaj a smaženici. Přesně to co jsme všichni potřebovali. Po jídle vyrážíme na prohlídku Katowic. Bohužel už po sto metrech narážíme na nádhernou pivní zahrádku a Karlík i přes naše "protesty" nás tlačí dovnitř a objednává první z mnoha piv. Pozdě odpoledne zjišťujem, že na historický centrum už není čas a to v okamžiku, kdy nás zbytek Delindows vyzvedává a nutí sednout do auta a jet do Opole. Tam dorážíme kolem šestý. Klub je u Odry a zapadající slunce udělalo fakt romantickou atmosféru, který některý členové výpravy propadli. My ostatní jsme si šli koupit pivo. Dostáváme jídlo a čekáme na lidi. Ty se tentokrát nedostavujou v příliš hojným počtu, ve městě se koná nějaká velká akce k oslavám nějakýho výročí a v okolních městech konkurenční punkový koncerty. Celkově jsme se necítili moc dobře. Filda se vrátil z procházky po městě s dost hnusným zážitkem s bandou nácků, naštěstí vyváz bez výraznější újmy. Tentokrát začínala nějaká polská banda s ženským zpěvem, celkem brutální záležitost. Za bubnama chlap jak hora, kterej do toho řezal jak dobytek a celkově na něj byl super pohled. Pak Spínáci. Filda chudák vypadal že s každým zachroptěním do mikrofonu vrhne (což už chvilku před tím udělal do umyvadla :-)) ). Pak my. Začínáme před prázdným sálkem, po chvíli se objeví pár jedinců, pak brutální pogo při kterým se lidi kopou, boxujou, někdo strhnul stroboskopickou kouli ze stropu a kope si s ní po lokále, potom ten samej člověk strhnul ještě lampu ze stropu a to už musel mizet, protože se objevili policajti. Všichni se v tu ránu vyvalili ven sledovat co se stane a tak zase hrajeme před prázdným sálem. Po chvíli se znovu objeví pár punkáčů… Jsme rádi že končíme. Ani poslední Delindows tady neměli výraznější úspěch. Nakonec vyrážíme někam za město spát ke zpěvačce z první kapely. Vzhledem k náročnýmu průběhu předchozího dne jdu spát. Štafetu drží samozřejmě Matěj a to až zhruba do šesti do rána. Vzhledem k tomu že si chceme prohlídnout Osvětim vstáváme už v devět. Je to fakt změna pozorovat trosky výpravy a bejt příjemně vyspalej :-). Po nějaký době už sedíme v autě a frčíme na Osvětim. Návštěva tábora Birkenau a Auschwitz nás všechny dostala. Z každý budovy, z každýho kusu dřeva jakoby sálala negativní energie toho co se tam dělo. Všem co jsou ochotný vnímat doporučuju návštěvu. A všem popíračům holocaustu bych naordinoval čtrnáctidenní režim jako z časů 1940-1945. Nápis nad bránou "Arbeit macht frei", hromady vlasů, plechovek od Cyklonu B, fotky a fůra jiných věcí jsou fakt děsivý. Po prohlídce už pospícháme do Tarnowa. Klubík stojí na nádherným náměstí, kde se pohybujou rodinky s dětma a taky už punkáči. Pohodička. Vypadá to, že koncert tentokrát dopadne dobře. Marcin mi sděluje, že tolik číratejch lidí pohromadě viděl naposledy u nás v Čechách. V Polsku maj prej všichni strach nosit na hlavě kohouta, protože jsou tam dost aktivní náckové. Dostáváme výborný jídlo a pomalu se chystáme. Začínají Spínáci. Výbornej zvuk (poprvý se zvukařem), výbornej výkon. Druhý Delindows už mají slušnej kotel. Třetí a poslední jsme my. Kytara hučí celej koncert tak, že když je někde stopka, jako by tam nebyla. V průběhu koncertu se před náma pořád někdo pohybuje, někdy míň, někdy víc. Na poslední písničku s náma na pódiu stojí Marcin a Dominik z Delindows a Filda a všichni společně řveme ná, ná,ná… v Rádiu a TV. Perfektní zakončení. Pak už jenom v rámci reklamy rozdáváme zájemcům CD a nášivky a frčíme domů. Do Liberce cesta dlouhá, ke mně domů dorážíme v deset ráno druhej den. Spínáci doráží do Mostu asi o tři hoďky později. Celkově až na drobnosti parádní tour.

V pátek vyjíždíme už ve dvanáct, protože nás čeká cesta přes čtyřista kiláků dlouhá. Náš kapelovej offroad byl zrovna v opravně, což si myslím bylo dobře, páč by tu cestu stejně nezvlád a tak se jelo vypůjčeným vozem. Místo Varguse s náma odjela Zurja, Tomáš měl přijímačky na vejšku v Brně. Cesta je v pátek odpoledne hrozná, samej kamion a tak do Katowic dorážíme až kolem devátý večer. První kapela dohrála a na malým pódiu se chystají kámoši Delindows. Je jich sedm a tak tam opravdu nemaj moc místa. Po bouřlivým přivítání začínají hrát svůj výbornej melodickej rychlej punk. Přišel první šok, pogující Poláci vypadají jako když se perou. Mlátí a kopou do sebe celkem nevybíravým způsobem, to nejbrutálnější pogo u nás co jsem viděl byl taneční večírek pro důchodce. Lidi se baví, kapela taky. Dostáváme pivo a čekáme až na nás bude řada. Lidí přišlo asi stopadesát, z toho asi sto jich poguje. Delindows končí a my se připravujem k výstupu. Hned po začátku se strhne celkem slušný pogo a vydrží až do konce. Zurja hraje jak zamlada :-), Matěj se překonává a chybiček je pomálu. Dokonce nás nechtěli pustit a třikrát přidáváme. Výbornej koncert. Po hraní odjíždíme na místo spaní. Druhej šok. Po dotazu jestli chceme jít ještě na pivo nám hostitelé zavolali dva taxíky, v hospodě nakoupili piva, zpátky zase taxík, v bytě hromada žrádla a chlastu. Spát jdeme kolem šestý ráno, zhruba v devět nás hostitelé budí, že se jde chlastat a na odpověď se zmůže jenom Mára. Během hodiny ve dvou zdolaj flašku vodky. Dostáváme smaženici a klobásy a některý z nás se snaží dospat. Z Katowic vyrážíme kolem jedný, do Waršavy je to dalších třista kiláků. Squat Fabrika je zhruba uprostřed města, prostor připomíná město po leteckým útoku. Na ploše zhruba 100x100 metrů je množství rozbouraných budov, hromady sutin, obvodový zdi a uprostřed stojí třípatrovej barák, kde žije asi 90 punkáčů. Bez vody a elektriky. Aby se mohlo hrát, vrčí na střeše generátor. Dostáváme zase jídlo a k hraní i pivo. Ten večer tu hraje sedm kapel, my přicházíme na řadu jako čtvrtý. Bylo to už daleko po půlnoci. Co mě překvapilo, bylo to, že se jeden Polák před hraním dožadoval Je mi fajn, kterou už dlouho nehrajem. Lidi jsou tentokrát línější, ale pořád před náma někdo skotačí, takže celkem spokojenost. Po nás Delindows. Jako obvykle profesionální výkon. Vzhledem k pozdní době se lidi rozhejbávaj až po půlce, ale nakonec je před nima zase slušnej bordel. Po koncertě nás ukládají různě do pokojů v budově. Druhej den máme naplánovanou prohlídku Waršavy, vyrážíme s organizátorem koncertu a částí Delindows. Po nějaký době se k nám přidala i běloruská kapela, která ve Fabrice předchozí večer taky hrála, takže nakonec se nás po městě poflakovalo něco kolem dvaceti. Pak už zbejvalo jenom sednout do auta a frčet domů, kam dorážíme v půl čtvrtý ráno. Celkem 1400 kilometrů. Dost povedenej víkend.